Červen 2015

20 kg za měsíc.

20. června 2015 v 20:46 | Slečna bez tváře |  Pojď se vyzpovídat
Jednou jsem byla na takový přednášce, kde holka vyprávěla o anorexii. Takový ty klasický bláboly(u know how i mean..), jakože se prostě na sebe nemohla koukat v zrcadle, tak přestala žrát. Zhubla 20 kg za měsíc. Potom už jen vyprávěla o tom, co ji všechno ta nemoc vzala. Jak nemohla spát, padaly ji vlasy, neměla sílu nic dělat, jak má v píči snad všechny orgány v těle a jak si vyčítá jaká to byla kráva. Ne že bych se zajímala nějak o anorexii nebo tak, ale fakt mě ta přednáška vzala a docela mě to donutilo se zamyslet, že bych tu nemoc asi nepřála i tý největší svini.(Kecám, jen ať trpí, krávy.) Ale o tom tu teď nechci mluvit.
Po úplným konci, když jsem chtěla odcházet, jsem jen slyšela " Sakra, 20 kg za měsíc? Když to dala ona, tak musím i já." Prošla jsem minimálně kolem třech skupin dilinek, který se bavily o úplně tom stejným. Slyšely pouze jen to 20 Kg za měsíc, 20 Kg za měsíc, 20 Kg za měsíc. Jeden z důvodů, proč možná i ty čteš tenhle článek a tajně doufáš, že jsem napíšu podrobný jídelníček a nebo třeba jen věříš, že existuje nějaká speciální pilulka a nebo mastička, po který bys měla postavu jako nějaká ta minda z Instagramu, který pravidelně sleduješ profil. Proč?
Uff, jsem lehčí, takže teď budu mít i lehčí život. Tohle nás učí. Časopisy, Internet, Filmy. Všechno se točí kolem ideálů krásy, který mají svoje pravidla. Řeknou ti, jak se oblíkat, jak se malovat, jakou mít postavu, jak velký mít konto, abychom zapadli. Nikdo nechce ošklivou a tlustou herečku v hlavní roli. Nikdo nechce koukat na velrybu na hlavní straně časopisu. Tohle je přece špatně. A nebo jsme se to jen naučili vnímat jako špatnost? Proč se snažíme furt vypadat jako ony, když jsou to jen figuríny. Nejsou opravdový. Na ulici bychom si jich ani nevšimly. Jsou doopravdy úplně obyčejný. Někdy dokonce ošklivý.
Zvětši si prsa, jestli chceš. Uprav si nos. Klidně si i zhubni, nežer, breč, trp, ale fakt ti to za to stojí? Tomu klukovi se stejně pravděpodobně nebudeš líbit. Ty falešný kamarádky stejně nijak neoslníš.. Buď svá, tak jedině budeš šťastná.


Co takhle si trochu započítat..

7. června 2015 v 11:08 | Slečna bez tváře |  Kecy, co nikoho nezajímají
Je to 599 dní, co jsem potkala někoho, kdo mě úplně změnil.
28 dní, co jsem zjistila, že už k němu nevedu žádný citový vztah.
378 dní, co jsem začala kouřit.
157 dní, co jsem udělala velkou chybu, kterou si věčně připomínám.
126 dní, co jsem zjistila, že nemám věřit nikomu. Ani rodičům ne. Hlavně ne rodičům.
Všechno je tak neuvěřitelně daleko, ale mně stejně přijde, jako kdyby se to všechno stalo včera.

Holy Moly! Červen je tu! Profesorům došlo, že mě celý pololetí nezkoušeli, takže dostávám docela bídu. TĚŠÍM SE NA PRÁZDNINY! Budou to kurevsky výjimečný prázdniny! Tohle je moje očekávání, realita třeba dopadne tak, že budu každej den zalezlá doma přemýšlet o životě a snažit se mluvit s kočkami.
Osol mi voko, ten červen je fakt zvláštní. Všichni jsou nadopovaný dobrou energií. Všichni jsou hrozně miloučští. I JÁ! To teplo fakt musí dělat něco s mozkem. Začínám být čím dál tím míň protivná, sarkastická a zamračená. Where are you, my darling?

Jsem lhářka. Je jen 1% lidí, ke kterým jsem fakt upřímná. A jelikož lžu pořád kvůli mému přežití, poznám lháře. Takže kurva nesnáším, když mi někdo lže. A hlavně kurva nechápu, proč mi lže.