Únor 2015

Óó, Anglie.

24. února 2015 v 19:18 | Slečna bez tváře |  Slečna umělkyně
Pondělí. Celej den bolesti hlavy. Připadalo mi, že usnu do hlubokého spánku, když zavřu oči víc než na 2 vteřiny. Ten nedostatek spánku se na mě asi začal projevovat.. No nic, fakt jsem byla brzo v posteli, zavřela jsem oči.. A NAJEDNOU JSEM MĚLA ENERGII I NA VÝŠLAP NA MOUNT EVEREST! Nechápu můj zpíčenej mozek už ani v tomhle.

Kafe?
Kafe.


Řekla jsem si, že se s vámi podělím o pár fotek z Anglie. Jsem líná čubka a nechtěla jsem táhnout foťák, ale Iphone kvalita není úplně k zahození. S českým platem a kapesným jsem spíš mohla jen slintat před výlohama a uraženě sledovat všechny ty bohatý bitches kolem.. Ale ne, kdybych každý den nemusela nutně pít Starbucks nebo Costu, kdybych si nekupovala předražený Vansky a nenakupovala v Primarku, protože TyvoleLevnýHadryAleStejněTamNechášMajlant, možná bych teď nepíčovala..
Fotky v c.č.


Čím míň spánku, tím víc energie

20. února 2015 v 19:48 | Slečna bez tváře |  Kecy, co nikoho nezajímají
Děkuju ti korejský ježiši za pohostinnost mého "Co to kurva se mnou je" života.

Když si vybavím sebe samu před dvěma roky. Ta nevinná holka, která dokázala přemýšlet, než něco udělá. Přišlo ji stupidní se opít, kouřit, koukat po klucích, chodit na akce, být mezi lidmi. Kam se sakraprdel poděla ta holka..? Nejhorší na tom je, že ji nezměnilo něco, ale někdo.
Ugh, depresivní minutka se mnou.
Profesorka přišla s úsměvem do třídy. Celá hodina probíhala až moc dobře. Tak dobře, že jsem si dělala i s úsměvem výpisky a dokonce jsem se párkrát přihlásila. Ta profesorka ROZHODNĚ NECHODÍ S ÚSMĚVĚM DO TŘÍDY A JEJÍ HODINY JSOU JAKO VYMÍTÁNÍ ĎÁBLA (furt mám za to, že je to satan v paruce.) Kdyby se učitelé pořád chovali tak, jako se chovají před inspekcí, možná by to byli i fajn hodiny.
Amen.


Valentýn.

15. února 2015 v 17:18 | Slečna bez tváře |  Kecy, co nikoho nezajímají
Tak i já navštívila kino plný samotných žen na sv.Valentýna. Padesát odstínů šedi. Budu znít zoufale, když řeknu, že se mi to líbilo? Budu znít zoufale, když řeknu, že jsem četla i knížku? Knížka mi přišla jako něco opravdu odpornýho - četba pro hloupý lidi, ale ten film mě mile překvapil.
Pro nezadaný lidi je Valentýn docela depresivní svátek a když ještě k tomu máte jít do kina na sadistickýho superhot týpka (Sakra super extra hot), tak to moc nevylepšujete. Zadané kamarádky se mi chlubí svými skvělými dary a já.. já si připadám jako nechtěná brambora. Valentýn stojí za hovno, když jste lonely. On stojí za hovno, i když lonely nejste. Je to strašná komerční sračka, ale dobře.. která slečna by neocenila rudé růže, bonboniéru a nějakého předraženého plyšáka. Ono vlastně je všechno na ten Valentýn dost předražený. Svině.
"Co kdybych si koupila balonky ve tvaru srdíčka a nějakýho plyšáka a chodila s tím po ulici a nahodila výraz: Omg, mám skvělého kluka!" Takhle zoufalá jsem byla, když jsem viděla všechny ty kytky, páry, srdíčka.. Gaaaaah, im so alone. Štěstí, že už je po všem.